Belgická čokoláda

Radek seběhne dvě patra do přízemí. Je tu malý obchůdek s občerstvením a automat na horké nápoje. Že by nakonec všechno dopadlo dobře? Cítí úlevu, bojí se pomyslet na jakoukoli jinou alternativu. I když si dávno zvykl. Dcerka bude zdravá, ale Olda... Kolik let jí zbývá?

Radek zahanbeně odevzdal kytici sestře a sedl si zpátky na pelest, zrovna když se Oldřiška probírala z dřímoty.

"Radku?"

"Jsem tady, neboj."

Oldřiščině chorobě se dříve říkalo úplavice cukrová. Diabetes mellitus I. typu postihuje až 6 % populace. V krajních případech má variant jako paleta odstínů impresionistického malíře.

Strach. Vážně se bojí. Je mu třicet, ale připadá si jako špunt klepající se přijít domů, protože ve škole schytal černý puntík. Nebo na pískovišti šlápl copaté cácorce na bábovičku. Pocit viny? Pocit viny. Brnění za krkem a sucho v něm. Přivedl do jiného stavu těžce nemocnou ženu. "Nečeká mě dlouhověkost," lakonicky mu řekla na druhé schůzce. Že nesmí mít děti si dlouho nechávala pro sebe.

Chodil za Oldřiškou každé ráno před zaměstnáním. Za Oldřiškou... za Oldou. Olda jí začal říkat, když otěhotněla. Musí už konečně jednou dospět, myslel si. Nedocházelo mu, že těžce nemocný mladý člověk dospívá v den, kdy se dozví diagnózu.

Štěkot Oldřišku zcela probral. Zatímco se snaží protahovat a ještě prosím neodhánět rukavičkový sen, za skleněnou přepážkou JIPky hlomozí dvě sestry.