Proč nevynechám jediný vánoční koncert OFO
Okamžitý Filmový Orchestr. Čas předvánoční. Evangelický kostel U Salvátora. Skladatelé klasičtí. Skladatelé současní. Atmosféra sváteční... chvílemi též legrační. Ester Kočičková, kníže Schwarzenberg a Varhan Orchestrovič Bauer.
Zdá se vám, že míchám jablka s hruškami? Ony se tak namíchaly samy. Seděla jsem totiž v publiku, moje zásluhy jsou pouze tady a deskriptivní. Kníže Schwarzenberg rovněž dlel v obecenstvu a Ester Kočičková koncert uváděla z místa, odkud obvykle káže Svatopluk Karásek. A Varhan, který to všechno spunktoval a punktuje celých 21 let, ten provětrával krovky fraku od dirigentského pultíku. (Nepodivíme se, až jednou bude před orchestrem poletovat zavěšený na ekvilibristických lankách.)
Ono je to totiž tak. Chechtat se v kostele z plných plic bývá zakázáno, ne však při téhle příležitosti, kde jste k tomu přímo vybízeni průvodkyní večera Ester Kočičkovou. Její popis ženy znavené předvánočním shonem, spěchající domů s krosnou plnou dárků za obří pracnou pálící se v troubě způsobil, že jsem praštila vedle sedícího knížete do kolene. Naštěstí se smál tak, že můj útok patrně nezaregistroval.
Pravda, Ester Kočičková si může dělat srandu z kohokoli (v drdolu měla vetknutou placku s Miroslavem Kalouskem), ale pozor, přece jen jsme v kostele. Na místo modlitební knížky si sice můžete odložit kelímek s vínem, ale žvýkačku lepit pod lavici – ne ne ne, to by vás mohl Varhan švihnout přes prsty taktovkou. Pro ten účel už na lavici něco nalepeného je - speciální barevný papírek na zabalení žvýkačky. Pokrokové zázemí? Inu, evangelický kostel. Kde by nebylo, aby se i na politiku nedostalo. Když zpěvačka Dáša Zázvůrková po svém sólu White Christmas vyjádřila smutek nad skutečností, že se pan Schwarzenberg nestal prezidentem, kníže se ke mně naklonil a zašeptal:
„Bůh to zařídil, abysme se poučili.“ 
Měla bych se však konečně dostat k jádru. Tenhle každoroční hudební svátek je především o muzice. Okamžitý Filmový Orchestr pod Varhanovou taktovkou nahrává hudbu pro filmy, reklamy a znělky (jejichž skladatelem je často dirigent sám). Nevyhýbá se takřka žádnému hudebnímu stylu, o čemž se posluchač může přesvědčit právě při této příležitosti. Nosným interpretačním prvkem jsou originální zpracování klasických vánočních koled, jejichž nový kabátek (frak neřkuli smoking) je patrný z názvů: Pásli ovce v Alaši, Nesem vám popinu nebo Narodil se Kristus, Pán Prstenů.
Publikum mělo potěšení vnímat živě nejen variace a nejen Varhanovy autorské skladby, ale také tvorbu dalších mladých skladatelů. Zdeňka M. Košnarová rozševelila publikum uvedením variace na portugalskou koledu Na Pobre Aldeia Belém. Petr Wajsar překvapil čím jiným, než skladbou Překvapení večera – ano, i symfonii lze propojit s elektronikou. Ale to byste u toho museli být, ono se to těžko popisuje a talentů jsme slyšeli a viděli mnohem víc: Alici Bauer, Barboru Pernou, Emila Viklického, Dominika Svobodu, Evu Kalavskou - Faltusovou, Jana Kučeru, Jana Steinsdorfera, Eriku Fečo.
Jména umělců navádějí k závěrečné myšlence. Varhanovi Orchestroviči Bauerovi patří jedna nemalá zásluha. Lehkou rukou propojuje staré a dobré s novým. Mluvíme-li o umění skladatelském, přídavné jméno dobré ve spojitosti s novým - respektive současným - neštymuje každému. Varhanovi se však tohle propojení daří dlouhodobě. V obecné rovině to znamená, že si jakožto umělec uvědomuje historii svého kumštu, kterému vzdává hold vycházející ze znalosti. Široký rozhled mu potom umožňuje orientaci v současném dění. Varhan skladatel nové vytváří, Varhan dirigent dává prostor talentovaným tvůrcům žijících generací. V jeho skladatelském i dirigentském úsilí vyniká úcta k srdečnímu rytmu světa; totiž k hudbě.
Ať vám letos tohle příjemné vánoční proplesknutí neuteče, přátelé. Naviděnou a naslyšenou 22.12. 2014 v kostele U Salvátora v Praze.