Jak mě Ívn McGregor políbil před Rudolfinem
Další noc beze spánku. Ne že bych se převalovala a za urputně sevřenými víčky proklínala fantoma insomnie. O tom bych si ráda nechala zdát.
Důvody nedostatku nočního odpočinku si zoufale uvědomuju. Nával práce. Dny s pouhými čtyřiadvaceti hodinami. Neschopnost zorganizovat si práci škrtám; nejde o neschopnost mou, ale šéfovu. Dřepí v Londýně a má nutkání nejdůležitější úkony konzultovat v noci. A mě zodpovědnost nutí všechno řešit tak, že v noci rozesílám úkoly. Upozorňování na došlé mejly mobilem jsem kolegům zakázala. Nejsem tyran; já ne. Do kanceláře se ráno doplazím v mejkapu hodném zombie. Nepoznávám se v zrcadle, ale mám radost. Úkoly rozdány, každý ví, co od něj očekávám. Ranní zmatek si vychutnávám nad snídaňovým talířkem.
Zmatek je to klasicky filmový. Fůra zdánlivě nesourodých úkonů. Petra shání cikánku, která Ívnovi vyloží karty (ale pozor, měla by pracovat v turisticky atraktivní lokalitě). Ondra obvolává hrstku středověkých restaurací s prosbou jednodenní uzavírky (50.000 korun na odstupné nemáme, navštíví vás slavný herec, není to dostatečná odměna? Váš kuchař ho naučí nějakou českou specialitu!) Bože. Jen aby chudák ztrémovaný kuchař neopařil hereckou hvězdu vodou z knedlíků. Taky by mu mohl vypíchnout oko při nácviku špikování. Neměli bychom preventivně objednat sanitku?
Celý tým se tetelí, že pozná slavného "Ívna". Všechny podklady dokazují, že produkuju jeden díl seriálu s Ewanem McGregorem. Ale kdykoli mluvím s londýnským šéfem, nikdy jeho jméno nevysloví. Věčně mele něco o "těch chlápcích", pod čímž rozumím Ívna a jeho parťáka Charleyho. Jenže taky neustále kolovrátkuje něco o mně, čemuž vůbec, ale vůbec nerozumím. "You and Charley" ("jů and čárlí" - "ty a Charley"), opakuje. Co já mám společného s Charleym? Jakože s ním budu před kamerou, nebo co? A kde bude Ívn? Moje místo bylo vždycky za kamerou, před ní mě popadá tréma, kterou si jako produkční nemůžu dovolit! Zbývá čtyřiadvacet hodin a já se hroutím.
(Před dvěma měsíci: Ano, najímáme vás na jeden díl dokumentárního seriálu s McGregorem. Oukej? Oukej! Na filmu Moulin Rouge, kde hrál po boku Nicole Kidman hlavní roli, jsem byla v kině sedmkrát. Tohle zvládnu. Ha ha. Když se mnou nehnula práce pro Seana Conneryho, proč by měla tahle? Uf. Nejspíš proto, že na starší pány nejsem, ozývá se ve mně bytost řízená biologickou podstatou a prázdnou polovinou postele).
Vyrážím s malým týmem směr Rudolfinum. Jarní slunce příjemně hřeje. Už aby to bylo za mnou, říkám si jako pokaždé, když začíná nový džob. Z vysílačky se ozve hlas asistenta režie: pět minut do příjezdu. Palachovo náměstí je na podvečerní hodinu nezvykle klidné. Mám pocit, že slyším Vltavu šumící podél Rudolfina, ale to mi jen ševelí krev v uších. Za chvíli ji prořízne ryk brzdících motorek. Z jedné seskakuje drobná postava, shodí helmu, strčí si ji pod levé podpaží a pravici natáhne před sebe. Běží mi naproti. Mlaskne pusa a mně vyletí srdce k šmolkové modři nad námi. "Ahoj, Pavlina. Já jsem Jůin."
Aha. Takže Ewan se čte "Jůin" a ne "Ívn". Žádné "jů and Charley", ale "Ewan´n Charley!" Zůstávám za kamerou! Myslím, že úlevnější výraz jsem na tváři nikdy neměla. Na té tváři, kterou si minimálně několik dní nebudu mýt.
P.S. Tento nebo předchozí příběh s Bradem Pittem se skutečně stal. Jestlipak uhodnete který?