Jak jsem potkala Brada Pitta na kole

26.9.2013 | zkouknuto: 1721x | komentářů: 8

Ospalé nedělní dopoledne. Autobus z Horoměřic míří ku Praze, v něm několik babiček, přiopilý dělník neurčitého věku, turistický pár s mapou Českých Budějovic a já.


"To koukáte do špatné mapy," vysvětluji anglicky. "Tady ne Česko?" ptá se udiveně pán s americkým přízvukem. "Česko yes, ale ne České Budějovice, to je město na jihu," musím se smát. "Tak to jsme v prdeli," zachmuří se žena a zabodne pánovi ukazováček do hrudi. Vypadá to na hádku. Raději si najdu místo k sezení.

Mám ráda poloprázdný autobus. Sedávám v předposlední řadě u okna, učím se, čtu noviny nebo jen tak koukám ven. A sním. Angličtina má pro snění za bílého dne pěkný termín. Daydreaming. Jako puberťačka jsem okna v tramvajích a autobusech vyhledávala. S muzikou na uších cesta utíkala a já snila... o neuskutečnitelných láskách. Jednou z prvních byl Pavel Horňák. Pak taky Peter Nagy, kluci z naší školky a Angeličin Nicholas. Později David Gahan z depešáků a Pupíček. Tak jsem říkala Bradu Pittovi.

Za oknem autobusu se dá prosnít život, přemítám snažíc se připoutat pozornost k novinovému papíru. Obsah je poněkud bezútěšný. Lidové povstání v Istanbulu, válkou vyhrožující Severní Korea, povodňové nebezpečí a hrozící předčasné střídání poslaneckých stráží u nás. Pohled úlevně stáčím z okna ven; kdo by chtěl číst zrovna tohle při nedělním sluníčku? Oči zachytí dva v protisměru se plazící černé mercedesy s kouřovými skly. Jízda krokem a naleštěné karoserie vyvolávají dojem státní návštěvy. Kdo to ale je? Kdo se to mezi nimi komíhá? Na kole?! Cyklista s doprovodem? No ty vole! Nadskočím v sedadle a praštím se do nosu. Přes pramínky vlasů není ztepilému cyklistovi vidět do tváře. Má bílou košili s rozhalenkou a pumpky barvy písku. Mužná lýtka. Řídítka svírají zápěstí obtočená koženými budhistickými řemínky. 7 let v Tibetu. Proč mi jen vytane na mysl zrovna tenhle film? Kolo se přiblíží. Cyklista rozšafným pohybem setřese prameny vlasů z obličeje. A já se do něj znovu praštím. Do nosu. Protože se na mě ze vzdálenosti ubohých padesáti čísel dívá Brad Pitt. Usměje se. Musela jsem ho pobavit. Nos rozplácnutý o sklo musí z druhé strany vypadat vskutku chutně.

Rovněž reakce osazenstva autobusu jsou hodny pozorování. Americká turistka si málem zlomí ukazováček, který se tentokráte snaží zabodnout do okenní tabulky. Babičce s košíkem vajec na klíně vylítnou obě ruce k ústům. Košík samozřejmě slétne na zem a vajíčka se rozlétnou po podlaze. Kuřata z nich naštěstí nevylétnou, zato žloutky ano. Dělník, kterého jsem mylně považovala za ukrajinského, prozradí předsevzetí od pondělka nepít: "Piťák, vole, Piťák! Na toho si eště dneska loknu!"

Svou výstupní zastávku div nepřejedu. Dětství jsem strávila sněním, ale tohle, tohle by se snad nestalo ani ve snu.

P.S. Tento nebo další příběh s Ewanem McGregorem se skutečně stal. Jestlipak uhodnete který?

Jak mě Ívn McGregor políbil před Rudolfinem


Komentujte něžně

Tak takhle jsem se fakt dlouho nezasmál :-)

Michal Singr | 2.10.2013 11:11 Citovat »
"Tak takhle jsem se fakt dlouho nezasmál :-)"

Rozesmál jste žabičku, díky :-)

Pavlína Žipková | 2.10.2013 11:44 Citovat »

Moc vtipné a krásně napsané! Také jsem se zasmála, děkuji!

Petra | 19.10.2013 16:01 Citovat »
"Moc vtipné a krásně napsané! Také jsem se zasmála, děkuji! "

Já děkuji :-) Myslím, že příště potkám pana prezidenta. To už asi tak vtipné nebude :-)

Pavlína Žipková | 19.10.2013 20:00 Citovat »

Pavlinko, krasny jazyk, pochoutka. Dik a dik. Pis a pis, at si muzeme pohladit dusi.

Irena Ogden | 20.10.2013 15:59 Citovat »

Kdybych potkal Brada, spadla by mi čelist.

Martin | 21.10.2013 10:13 Citovat »
"Pavlinko, krasny jazyk, pochoutka. Dik a dik. Pis a pis, at si muzeme pohladit dusi."

Děkuju Irenko, šak se ze mně kouří :-)

Pavlína Žipková | 21.10.2013 11:22 Citovat »
"Kdybych potkal Brada, spadla by mi čelist."

:-) :-) :-)

Pavlína Žipková | 21.10.2013 11:23 Citovat »
Komentovat
 
 

Témata a rémata

Nejvíc vás zajímá

Slovo moudrých

Když se rákos chvěje na hladinou a ryby právě neberou, napadají mě někdy komáři a někdy myšlenky.

FUNDA, Otakar Antoň: Když se rákos chvěje nad hladinou. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2009. (str. 9)