1. Pochyby

25.9.2013 | zkouknuto: 907x | komentářů: 0

Když jsem byla malá, měli jsme andulku Honzíka. Měli jsme také kocoura Matýska. Matýsek od nás odešel krátce před dvacátými narozeninami. Pusto, které po sobě zanechal, chtěla jsem nahradit pejskem.


Mám si ho pořídit, nebo nemám? Jednoznačná pochybnost. Přitom jsem měla relativně jasno: přála jsem si voříška (neb ti bývají zdraví jak řípy), přála jsem si dospěláka (neb na výchovu štěněte bych neměla dostatek času). Trávila jsem každou volnou chvíli brouzdáním po webových stránkách útulků, ale nedokázala jsem se odhodlat. Fotky desítek osamělých tlapek ve mně probouzely lítost a vůbec jsem si nedovedla představit, že bych zvládla do útulku dojít. Takhle ale budu bez pejska napořád.

Až jsem jednou nechtěně narazila na štěněcí inzertní rubriku. Na jedné z fotek byl oříškově hnědý krátkosrstý prcek s černou tlamkou. Majitelka psala, že bude potřebovat zvýšenou péči kvůli vrozenému problému s hrtanem. Celý život bude muset žrát z vysoko umístěné misky. A hlavně žádné velké kusy.

Neváhala jsem. Majitelka Natálie odepsala okamžitě. Starostlivě se ujišťovala, zda jsem opravdu odhodlaná starat se o doživotně hendikepovaného psíka. Náznak pochybnosti? Ani omylem.

Druhý den jsem se pro Bertíka rozjela do Podolí. Kolem sympatické tmavovlásky pobíhala dvě štěňata. Bertík mi olízl ruku a odešel si hrát s mámou. Natálka se mnohokrát ujišťovala, jestli péči zvládnu. Já byla natěšená. Dostala jsem výbavu: misky na krmení s výškově nastavitelným držákem, pejsčí pas a dvě dávky krmení. Z Natálie se vyklubala Pawlowská. Dcera Haliny Pawlowské, milé překvapení. O hodinu později jsem kráčela domů s neposlušně napnutým vodítkem, na jehož konci se nacházel nový člen rodiny.

Byt zel prázdnotou. Naši se měli vrátit z dovolené nazítří. O čtyřnožci netušili. Byla jsem tak nervózní, že jsme s Bertíkem celou noc zavařovali meruňkovou marmeládu. Následoval odjezd na chalupu. Věděla jsem, že příchod do rodiny musí být postupný.

Bohužel, někdy hvězdy nestojí na vaší straně. S Bertíkem jsme si nebyli souzeni. Vyvolal poprask a já musela dát rodině za pravdu. Nedomyslela jsem to. O nemocné štěně se nebudu moct starat, vždyť mi to práce nedovolí. Velký pes do malého bytu? Ouha. Štěně kajícně putovalo zpátky k Pawlowským. Naštěstí se nezlobili. Bertík se vrátil k mámě a žije u ní dodnes.

2. Amálka se představuje


Komentujte něžně

Zatím žádné komentáře - buďte první!

Komentovat
 
 

Témata a rémata

Nejvíc vás zajímá

Slovo moudrých

Když se rákos chvěje na hladinou a ryby právě neberou, napadají mě někdy komáři a někdy myšlenky.

FUNDA, Otakar Antoň: Když se rákos chvěje nad hladinou. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2009. (str. 9)