Potřeba kultury

Letní události v české kultuře opět ukázaly, jak dovedně umějí vládní špičky zaměnit kulturu za koště. Projevilo se, že mezi námi přežívá bohužel dost živočichů rodu homo sapiens, kteří považují možnost kulturního zážitku za něco podřadného.

Je samozřejmě ostuda, že se tito tvorové nalézají ve vodách zastupujících český stát. Naše ostuda. Nerozhlížejte se kolem, stoupněte si před zrcadlo. Ano, vy. Žijeme v kulturní hojnosti. Dokážeme to ocenit? Považujeme bohaté kulturní dění za samozřejmé?

Podíváme-li se do Namibie, na ukázku stačí zmínit jedinou oblast. Literaturu. Ani v hlavním městě Windhoeku nenajdete knihkupectví. Až na pár kamenných obchodů s přísně křesťanskou literaturou a malý antikvariát provozovaný starším Němcem najdete regál s knihami v několika málo supermarketech. O kvalitách takového prodeje raději pomlčet. Když se přestěhuje do Afriky Evropan, který chodí do divadla jednou ročně a na nočním stolku se mu celý rok povaluje jedna jediná kniha, ocení byť jen možnost navštívit kulturní stánek kdykoli se mu zachce. Bude mu chybět možnost koupit si pěkné čtení na každém rohu.

Zkrátka a dobře, nedostatek toho, čím jsme bohatě obklopeni, uvědomíme si až v okamžiku, kdy chybí hojnost. Měli bychom děkovat nejen předkům, ale také sami sobě. Veškeré kulturní dění kolem sebe vytváříme jen my a my sami. V porovnání s Namibií žijeme v kulturním království. Buďme za to vděční. Podpořme kulturu její pravidelnou konzumací - a to nemyslím jen tu televizní.