Michal Cimala: VÁLKU, NE LÁSKU!

Raketon, 2013. Preventivní průzkum. Akryl na plechu, 2013.
30.10.2013 | zkouknuto: 984x | komentářů: 0

Ne, tam já opravdu nepůjdu. Vždyť obrazům vůbec nerozumím! dával na odiv svoje rozpaky kamarád, když jsem ho tahala za šos, aby mě doprodil na výstavu.


Musela jsem na něj něžně. Co ti říká heslo Make Love Not War?

Květinové děti, ne?

Jasně, měla jsem radost. A teď si představ, že přijde někdo z umělecké branže a heslo oživí tak, že ho obrátí naruby?

Milý čtenáři, pokud očekáváš, že se mi podařilo kamaráda přesvědčit, zklamu tě; nepodařilo. Ono je na vnímání obrazů nahlíženo jako na sofistikovanou záležitost studovaných. Ke škodě nejen umělců samotných, ale i potencionálních zájemců.

Vždyť přece stačí postavit se před obraz a nechat ho na sebe působit. Není třeba komunikovat se svým okolím, komentovat pocity, a už vůbec není nutné snažit se ze sebe vypotit nějaký rádoby chytristický komentář.

Jde pouze a jen o komunikaci mezi pozorovaným dílem a Vámi. Ano, to velké "V" je schválně. Umělecký předmět potřebuje Tvoje smysly, milý čtenáři. Touží v Tobě zanechat nějakou stopu, touží Tě chytit při nějaké emoci... ačkoliv máš svolení autora nechat si pocit uvnitř, nesvěřit se s ním.

Buďme konkrétnější. Umělecké dílo komunikuje s tím, kdo ho vnímá. Je to jeho primární poslání. Na každého může působit jinak, v každém může vyvolat jiný pocit. Co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Otázka líbivosti je poněkud složitou; úvahu v intencích 'líbí - nelíbí' si uschovám do jiného článku. Je ale zajímavé nechat na sebe dílo působit a pokusit se zeptat sám sebe, jaké jitření smyslů v nás vyvolává. Vyvolává vůbec nějaké? Ne každý obraz nás musí oslovit.

Vezměme si Cimala. Některé jeho obrazy mohou působit zdánlivě depresivně. Jen do chvíle, než si stoupnete blíž. Z dálky černobílý obraz odkryje tóny od šedé přes modrou a zelenou až k hnědé, obličej schovaný do pláště bezvýrazna odhalí záblesk šibalského úsměvu. Nebo se figura vysmívá? Na první pohled jednotvárná industriální krajina po chvíli zkoumání ukáže v celku zakomponovanou hlavu jelena, bitevní loď nebo bílého králíka. Na obrazech je patrný smysl pro detail, který vnímatel odkrývá postupně; jednotlivé prvky obrazu nekřičí všechny najednou, ale rozeznívají se jeden po druhém. Teprve potom se v divákově mysli složí v celek.

Výstava ovšem neprezentuje jen obrazy, na své si přijdou i příznivci plastických objektů. Nečekejte tradiční materiály, ale třeba snowboardingové prkno, na které se dá hrát obdobně jako na kytaru.

Můžeme říct, že některé obrazy připomínají expresionismus, zejména sérii Munchových Výkřiků, ale srovnání s uměním přelomu 19. a 20. století přece jen příliš nesedí. V očích a ve výrazech Cimalových postav je údiv nad okolním světem doprovázený úsměšky i veselostí. Výstavou se jako nit vine ironie a z ní patrně pramení i převrácení hesla květinových dětí šedesátých let. Přesmyčka Válku, ne lásku! se tak v mysli vnímatele obrací v mírumilovnost a dostává původnímu poselství.

Lásku, ne válku!

Michal Cimala: MAKE WAR NOT LOVE! The Chemistry Gallery, Bubenská 1, Praha 7 (bývalý Dům kultury dopravních podniků). 16. 10. - 17. 11. 2013.


Komentujte něžně

Zatím žádné komentáře - buďte první!

Komentovat
 
 

Témata a rémata

Nejvíc vás zajímá

Slovo moudrých

Když se rákos chvěje na hladinou a ryby právě neberou, napadají mě někdy komáři a někdy myšlenky.

FUNDA, Otakar Antoň: Když se rákos chvěje nad hladinou. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2009. (str. 9)