Haruki Murakami: O čem mluvím, když mluvím o běhání
Kniha, která mezi Murakamiho čtenáři vyvolala nevoli. Zcela hloupě, podotýkám.
Murakamiho čtenář je tvor rozmazlený. Autor si dovolí odskočit k jinému žánru, než na který je čtenář zvyklý, a už je oheň na střeše. A to doslova. Myslím, že je to jeho nejhorší kniha bez hlubšího obsahu, napsala jedna čtenářka. Naprostý souhlas. Literární úroveň je nevalná, přizvukoval další.
Musím těmto názorům oponovat. Jedná se o žánrově zcela jiný druh - o deník. Deník běžce. Čtenáři tak srovnávají nesrovnatelné. A že se mezi Murakamiho "kritiky" nenachází příliš nadšenců do běhání, kteří by knihu ocenili, je nabíledni. Autor totiž krok za krůčkem - respektive skok za skokem - popisuje jednotlivé životní etapy, které ho dovedly k rekonstrukčnímu běhu z vesničky Marathon do Atén. K oné cestě posla, podle jejíhož startu se nazývá maratonská délka 42,195 metru a kterou uběhl v roce 490 př .n. l. řecký voják Feidipidés, aby oznámil výsledek bitvy u Marathonu v období řecko-perských válek.
Knihu o vytrvalosti, disciplíně a rituálech potřebných pro život neocení jen běžci. Autor srovnává běh se psaním, s kreativní tvorbou. Také psaní vyžaduje disciplínu, oddanost a vizi cíle. Na své si tak přijde každý začínající spisovatel, protože mu Murakami umožní nahlédnutí pod pokličku své úspěšné autorské dílny:
"Nejdůležitější vlastností spisovatele je bezesporu talent. Kdo nemá ani špetku literárního nadání, z toho spisovatel nebude asi nikdy, i kdyby se snažil sebevíc. Ještě spíš než o důležitou vlastnost tu jde o základní předpoklad. [...]
Jsem si jasně vědomý toho, že psát román je hlavně a především fyzická práce... Sedět za stolem, nervy soustředěné jako laserový paprsek, a přitom nechat z prázdnoty vyvstávat fantazii, vytvářet příběhy, vybírat jedno po druhém ta správná slova a udržovat tok vyprávění v mezích mu určených, to všechno stojí člověka v dlouhodobém horizontu mnohem víc energie, než se obecně soudí. Tělo se přitom sice reálně moc nepohybuje, uvnitř v něm se však dynamicky šíří nefalšovaná zničující dřina." (str. 73)
Užít si knížku mohou také ti, kteří dokážou ocenit japonskou skromnost prolínající se s autorovou upřímností; pocítí lítost nad skutečností, že člověk nespěje k ničemu jinému než ke svému konci. Ani maratonský běžec se neubrání stárnutí, každodennímu uvědomění si, že i přes pravidelný trénink s postupem věku zvládá méně a méně.
MURAKAMI, Haruki: O čem mluvím, když mluvím o běhání. Praha : Odeon, 2010.
překlad Tomáš Jurkovič
Hodnocení: 80 %
Výrazové zajímavosti: cítit se, jako by mu někdo ostrouhal z těla svalstvo zrezivělým hoblíkem; připadat si jako hovězí putující rozviklaným masovým mlýnkem.