Filosofie - 1. kapitola - Mýtus

Počátky 'hledání pravdivého poznání' (ano, i to je definice filosofie) datujeme do Řecka kolem roku 600 před naším letopočtem. Ale co lidem poskytovalo odpovědi dříve?

Když jsme byli malí, náš svět se skládal z lásky poskytované rodinou. A z pohádek. Vše, co se dělo kolem nás, dalo se přirovnat k pohádkovému příběhu. Kdokoli mohl představovat pohádkovou postavu. Dokonce i dědeček; to když se převlékl za Mikuláše a my ho poznali podle uší, které mu koukaly zpod papírové masky. Maminka byla dobrou vílou, sestra Mařenkou z pohádky O perníkové chaloupce. Hlučná sousedka představovala ježibabu. Dárky pod stromeček nosil malý Ježíšek. Věřili jsme, že to tak doopravdy je. Neměli jsme důvod nevěřit. Teprve když jsme rostli, postupně jsme se dozvídali skutečný stav věcí.

Věk dospělosti, věk filosofie.

Samozřejmě že dříve, než přišlo období kolem roku 600 př. n. l., lidé se ptali. Odpovědi na základní otázky světa jim poskytoval mýtus.

Mýtus je vypravování třeba o tom, jak vznikl svět, kdy se na zemi poprvé objevil člověk, co způsobuje příliv a odliv a kde se vlastně vzal oceán. Kde, co a proč? Bohatost mýtických vypravování je široká. Nemluví v datech, ale slovy maluje obrazy. Vypráví o božstvech, která panovala na zemi.

Mýtická vysvětlení běhu a řádu světa, dříve předávaná ústní tradicí, zapsali kolem roku 700 před naším letopočtem Homér a Hésiodos. Díky nim například víme, jak jeden z mýtů vysvětloval prvního člověka: potomek Titánů Prométheus se cítil na Zemi sám, a tak vytvořil z hlíny tělo, kterému Athéna vdechla život.

Řecká mytologie tvoří významný pilíř kultury evropského člověka. Zmínky o hrdinech mýtů jsou v dílech západního světa běžné a hojné jako zmínky o postavách biblických, ať už jde o film, divadlo či literaturu.

Bibliografie:

FUNDA, Otakar Antoň: Znavená Evropa umírá. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2002.
GAARDER, Jostein: Sofiin svět. Praha : Albatros, 2006.
PETIŠKA, Eduard: Staré řecké báje a pověsti. Praha : Albatros, 1969.

další kapitola zde