Cestovní pasy? Nejsou!
Tuhle jsem potkala souseda s uštvaným výrazem v očích. Evidentně ho něco trápilo. Opatrně jsem ho zastavila u poštovních kastlíků. Ale krucinál, čekal jsem skoro hodinu na úřadě. Hodinu života? Proč já vůl platím daně, když úředník neumí? odpověděl div ne plačtivě, takže jsem otázku, proč si s sebou nevzal knížku, raději spolkla. Onehdy se mi totiž svěřil, že manželka chodí brzy spát a on si nemůže před spaním číst.
Ten samý den bylo mračounů víc. Všichni proklínali úřednického šimla. Kamarádka čekala hodinu a půl u doktora. Řidič autobusu hlasitě bavil cestující popisem lístečkové fronty na dopravním. Farmář s pojízdnou prodejnou zase nevycházel z údivu, když na katastru nemovitostí nemusel platit tisícikorunový poplatek, o jehož nutnosti ho informovala úřednice ranní směny. Tady to máte černé na bílém, zamávala mu před nosem informačním letákem, kde nic o poplatku psáno nebylo, ale on se nechtěl hádat. Odešel hledat bankomat, který když našel, nefungoval. Vrátil se na úřad, za přepážkou seděla úřednice jiná, která mu tisícovku nevzala. Ani jsem z toho neměl radost, furt čekám, kdy mi přijde obálka s pruhem, vyprávěl zachmuřeně. A co se stalo mně? Dopis z finančáku s oslovením paní inženýrka. A tou já tedy opravdu, ale opravdu nejsem.
Zadržme, přátelé. To jste ještě nebyli v Namibii. Tam nedávno řešili jinačí problém. Došly cestovní pasy. Ano, čtete správně, ty knížečky. Důvod? "Někdo" jejich výrobu neobjednal včas, informovala ministryně vnitra Pendukeni Iivula-Ithana. Kdy budou? Do půl roku. Tak si to představte. Tisíce lidí nemohly odcestovat na dovolenou, poněvadž ani žádné náhradní cestovní doklady vystavovány nebyly. A to se stalo v období před letními prázdninami. Ještě si chcete stěžovat?
Zkrátka a dobře, vadí nám maličkosti. Možná je to tím, že nemáme srovnání. Ale vy ho přece máte, slyším vás namítat. No jo no. Jsem přece taky jen člověk.