Čtení pro děti

Jednou v neděli si Otík s Lucinkou hráli na dvorku. Dělali na pískovišti bábovky. "Otíku, znáš Kačenku?" ptá se Lucinka. "Bydlí támhle v přízemí. Pořád nosí paraplíčko. Takové bílé, s červenými květy. Jsou tákhle veliké!" ukáže rukama. "Červené jako máky."

Ve městě v podhůří Krkonoš bydlí pětiletý Otík. Často si chodí hrát pod okna bytu. Je tam rozlehlý dvůr obklopený ze všech stran domy. Vysoké jasany stíní plácek s pískovištěm. A taky kolotoč, houpačku a síť na lezení. Na lavičkách sedávají maminky a babičky. Pletou svetry a povídají si. Každé odpoledne bývá dvůr plný skotačících dětí. Jen Otík se drží stranou.

Zvedni hlavu k nebíčku. Jakou má barvu? Je u tebe také tak modré? A vidíš ten bílý oblak? Tam v dálce? Takový průsvitný, vypadá jako chomáček odkvetlé pampelišky.

Na obláčku bydlí víla Spinkulka. Ve dne spí. Nabírá síly a potřebuje klid. Ale v noci nazamhouří oka. Pomáhá vám, milé děti, usnout a spát.